Poslední dobou se cítím zvláštně, nebo spíš mizerně, a může za to několik, hodně důvodů, nejraději bych si týden dala voraz a hned šla to všechno šla zlikvidovat, což se mi nejspíš nepodaří. Cítím se opravdu děsně, a možná proto, že jsem v pubertě, je to těžké období, ale zase je lepší být normální puberťačka než zakomplexované děcko, co se cítí strašně blbě, že?
I když vím že moje máma taky hodně trpí.
První věcí je ošklivost, hnusota, fuj! Já jsem opravdu ošklivá, kdybych nebyla...Vím, možná vám bude vadit že se podceňuji, né vám, ale mě samotné, je to hrozná vlastnost ale já si tak opravdu připadám. Jsem prostě hubená, bledá holka, která se neumí oblíkat, ano, jsem. Tak tak. Ano, jsem, ano jsem taková. Třeba důkazem toho může být obnošená mikina, kterou nosím už dva týdny, ano správně, je to tak, bez přestávky. Nemám žádnou jinou, vhodnou, ostatní mi přijdou trapné, ale zase nosit pořád to samé?
Další věc je taky škola. Vůbec mi nejde matika, a já za to můžu sama, a ne jen matika, i všechny další předměty. Mám problémy i v tělocviku za posledních půl roku jsem vůbec nikdy necvičila, našťěstí mám skvělé kámošky, které mi možná dají 3 známky, abych dostala jedničku. Je to od nich hezký, ale horší jsou ty komplexy, kdy musím cvičit, chci ale stydím se, a v podstatě nemůžu. Třeba skákat přes kozu, bych nedokázala ani za nic a žádnou jinou míčovou hru, jako je třeba fotbal, který ujde, ale florball, při tom, když se mi posmívají všichni kromě mých 2 nejlepších kamarádek, že neumím držet hokejku, ta realita je opravdu odpuzující. A vůbec, i normální učení mi nejde, neumím se totiž učit, a teď to doháním. Z většiny předměntů mi vychází čtyřka až maximálně trojka. Nejsem takový ten flákač, já dělám úkoly, vedu si sešity, to mě baví, ale učit se? To je pro mě doopravdy cizí slovo. Navíc neumím přednést referát. Dneska jsme třeba byli v kině, což bylo super, protože bez níže zmíněného člověka je svět hned růžovější jenomže, mě začali kámošky obskakovat, učitelka se ptala ostatních jestli někde jsem, když jsme jeli autobusem, jakobych byla úplný mimino co se jednoduše ztratí, přitom já jsem z mých spolužáků ais nejspíš jediná kdo by se v bezbečí vrátil domů bez pomoci vyučujících. Navíc 3 hodiny promarněného života nad nereálným fantasy filmem...Pardno, to není nic pro mě, i když si to ostatní tak pochvalovali, veřte nebo ne, já usínala. Navíc je problém, seřadit se do dvojic, a přežít MHD, a navíc zapomentuá karta na autobus!!! Taky si ze mě musí dělat srandu kvůli tomu věčnému mlčení.
Z kamarádkami jsem občas taky vysazená, třeba se pohádáme, nebo spíše pohádádají a je na strah uděláno. M. většinou zaleze do kouta a trucuje zatímco V. je naštvaná.
Kluci. Věčné téma, žádného nemám, ale chci, a vím jakého, je jich víc, ale tenhle je opravdu "můj". On je J. a strašně se mi líbí, a nedokážu si představit že by se v dal a za nějakou (jinou) holku a nechci to a děsně bych žárlila. Chci aby byl můj a aby nikdy s nikým nechodil jen se mnou. Jo,Jó to jsou teď moje pocity.
Ubližování. Neustále dokola. Jeden číňan, nechci být rasistka - tak mi opravdu pořád ale fakt pořád ubliřžuje. Třeba mi jen tak "pro nic za nic" zhodí penál a hodí ho do koše, nebo mi "jen tak" roztrhne referát, který jsem dělala dvě a půl hodiny. Začalo to pouhím nádávním do p. a c. a pak mě začal brát penály a ubližovat mi, a bít mě, a brát mi tašku a říkat mi "fuj" a teď se to přemístilo do věčného "zhazování oblečení". Máme totiž spojené šatny, číňan mi jen zhodí mikinu či bundu a tašku a boty schová, a tašku někdy dá na konec dlouhatááánské chodby. V tu chvíli mám chuď mu něco udělat, ale jsem na to moc slabá a ostatní mně taky jinak využivají a smějí se mi a to se mi samozřejmě nelíbí.
Rodina, a stále věčné téma "SpAnÍ".
Prostě začneme úplně od začátku.
Táta chodí strašně divně, klidně si "use..." a ještě se tomu směje, leží jenom na posteli a s ničím nepomáhá, a neuklízí, a na mamku je toho moc, chci aby táhl z baráku!!!! Teď se divíte ale já toho mám opravdu dost!!! Toho všeho a jeho!!!
Náš barák nemá žádná/é pravidla a on je ani dodržovat nebude, máma neuklízí, náš dům je zavalený odpadky, já trpím, hodně trpím, a trpět budu, a nechci!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat