"Fran, počkej, proč tak sakryš, utíkáš? Já tě vůbec nestíhám a nechápu tě, jsi na mě naštvaná, nebo na nikoho jinýho?" Ptala se mě jakoby nic nevěděla.
"Brook, vždyť jsi viděla jak se mnou zachází." Odsekla jsem a ona se na mě nechápavě zadívala a pak jakoby jí to došlo a vduchu si řekla ,Aha!´
"A pak že je to skvělej kluk." Dodala jsem. Protože ona vždycky říkala že je to "prostě skvělej kluk". Mě se nikdy nezdál nijak skvělej, nebo hezkej, spíš takovej romantik, mno romantik, po tom dnešku bych ho teda nepoznala..."Promiň ale to co mi řekl se omluvit nedá."
"No tak mě z toho sakra neobviňuj ne." Nastával smích, pořád mě držela za rameno a brzdila mě.
"Tak snad počkej ne, ty tele, já ti chci pomoct jsem tvoje kámoška." Ne.
"Díky, nech mě." Odvětila jsem. Jen to jsem řekla, nóó!!!
"Tak jo, ahoj, ty tele." To říkávala sice z oblibou ale já to nenáviděla.
°°°
"Pojedeš na tábor." Oznámila mi "maminka" hned když jsem přišla do vhcodu. Hmm, ještě to mami, to si snad děláš kozy, ne? Ale nedělala a ukázala mi ty stránky toho tábora. Hmm, konec orku je zítra, tábor začíná prvního, máma mi koupí fakt "úžasnou" bundu a obejme mě a já pojedu neznámým autobusem s neznámými lidmi! Pomoc!!!!!
"Mamííí, já tam fakt taglenc nemůžu." Ukázala jsem na sebe, a na své tlusté nožičky.
"Ale nekecej, můžeš" řekla
"Nemůžu"
"Můžeš"
"Nemůžu."
"ále můžeš"
"ále nemůžu"
"ále já se s tebou tady nebudu, prostě tam jedeš a je vymalováno"
"A je hotovo" řekla jsem jako "parodii
Žádné komentáře:
Okomentovat